všechno je tak, jak má. 

Tak mě tak napadlo, jestli i vám doma rodiče nebo prarodiče někdy řekli takovou tu docela známou větu, že "lidé z našeho života prostě odcházejí a noví lidé zase přicházejí". Protože na tom prostě něco je. Už delší dobu si toho všímám ve svém okolí, a přestože to asi vyzní zvláštně, tak jsem za to ráda. Je to jen o tom chvilkovém momentu, kdy si říkáte, že vás to strašně mrzí, a tak jste to nikdy nechtěli, ale místo těch otázek typu "Co jsem udělala špatně, že to takhle dopadlo?" a "Co mám udělat, abych to mohla napravit?" bychom si měli pokládat spíš ty, které nám ukážou, jestli si ten člověk nějakým způsobem "zasloužil" to místo v našem životě.

Já osobně jsem typ člověka, který strašně rád poznává nové lidi (jinak bych se tady s nejmilovanější Majou ani nepoznala), ale občas (dost často) se stane, že to není zrovna ten typ člověka, se kterým bych chtěla nebo měla trávit čas. Vždycky si pak přijdu jako pitomec, když mi ti kamarádi, co plní můj život už pěkně dlouho říkají, že to asi nejsou zrovna lidi, se kterýma bych měla trávit čas, že se jim nezdají nebo že se mnou očividně maličko "zametají". Jenže co si budeme povídat, jsem taky dost tvrdohlavá. Proto taky dost často slýchám, že to pořekadlo, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky (nebo tak nějak to je) opravdu není nic pro mě, protože tam vždycky skáču rovnou šipku a dokud se zase nespálím, tak se nepoučím.

Ale když už jsem takhle začala měla bych také říct, že nemůžeme všem těm "špatným" lidem křivdit. Každý ten člověk nám svým způsobem něco dá, ne? Něco nás naučí, něco nám ukáže.. Jen je občas smutné, že se to ztratí z ničeho nic. Jako kdyby někdo luskl prstem a ta osoba zmizela.

Co tím ale zase chci říct je asi hlavně to, že jak se říká: Babičky, maminky a rozhodčí mají vždycky pravdu. A ano, lidé přicházejí a odcházejí, ale ne vždycky je to asi špatně. Můžeme toho litovat, můžeme se to snažit napravit, ale pokud o to druhá strana nestojí, je to zbytečné. Je to sice těžké, ale je důležité si přiznat, že vždycky je aspoň kousek viny na obou stranách. Takže když to řeknu upřímně, jak to mám na jazyku, řeknu to asi takhle. Nebuďte smutní, jestli se na vás někdo vyprdnul. Můžete se pokusit to napravit, ale pokud to nebude chtít i druhá osoba mělo by vám dojít, že vy asi nejste až tak "nepostradatelná" osoba v jejím životě, takže by neměla být ani ona ve vašem. Hlavně nebuďte smutní a pamatujte si, že vždycky je tady někdo, kdo vás má rád a vždycky mít bude. A i já můžu být vděčná, že mám kolem sebe i lidi, kteří mě dělají tou nejšťastnější. 

S láskou, vaše Ela