hodnota.
Každý člověk se dost často podceňuje nebo bývá podceňován od okolí, to k životu zřejmě patří, ale málokdy si člověk uvědomí, jak moc je vázán na majetek a jaký k němu má vztah. Mohla bych uvést naprosto přesný příklad na nejmenované osobě, která se mnou chodí do třídy, ale nikdy mi nikdo nezaručí, že si to nepřečte a vlastně nechci vysvětlovat jednu věc, pomocí házení špíny na jiného člověka. Tím bych hned na začátku naprosto podkopala to, co se tady budu v dalších řádcích snažit vysvětlit. Ale zpátky k věci. Jak často se v dnešní době člověk setká s pojmy "chudý, moc rozmazlený, chlubivý" aj. je až k pláči. A přesně to je ten majetek, na který jsou lidé tak moc připoutaní. Člověk není tím, co vydělává, ale dost často si to myslí. A to je právě ta největší chyba. "Nejsem svým oblečením. Nejsem svými penězi. Nejsem tím, jak mě vidí druzí." - a právě tahle slova z oné knížky mě o tom přesvědčila. Člověk si prostě není vědom toho, že dost často ostatní odsuzuje podle toho, jak se oblékají, kde bydlí, nebo kolik a jakých aut mají, ale nestará se o to, aby poznal, jací doopravdy jsou, když není řeč o movitém nebo nemovitém majetku, ale třeba o tom, co se mu ten den stalo trapného. Jednou v životě se mi stalo, že jsem se dozvěděla, co o mně jedna slečna říká. Její slova "Je moc chudá a s někým tak chudým, bych se nikdy nemohla bavit" mě hodně ranila, to asi ani nemusím zmiňovat. Ale tak nějak mi došlo, že je to vlastně úplně stupidní. Já jediná vidím, že moje mamka dělá, co může a jsem nesmírně šťastná, že mě vychovala ve světě, kde peníze nejsou všechno a povaha člověka hraje hlavní roli. Člověk lpí na tom, na co je hrdý, tak moc, že se s tím ztotožňuje a myslí si, že on je to, na co by měl být hrdý a zdroj, odkud tato hrdost pochází. Jenže čím víc si tohle člověk myslí a čím víc tomu věří, tím víc v sobě skrývá to, čím opravdu je. "Pýcha je továrna na iluze, palivo stroje, který zkresluje naši skutečnou přirozenost. Omezuje naši skutečnou identitu." Jenže je tady i ta strana věci, kdy "zadupáváme do země" sami sebe. Když začneme věřit, že se na nás lidi budou dívat jinak na základě toho, co máme nebo kolik toho máme a začneme zapomínat, že tohle je až vedlejší.
Na závěr už vám sem jen vložím můj nejoblíbenější úryvek.
"Pojmem ego označujeme onu představu, kterou máme sami o sobě. Je to duševní konstrukce nás samotných. Falešná identita, která svým způsobem zastiňuje naši pravou přirozenost."
Z knihy : A objevíš poklad, který v tobě dřímá (Laurent Gounelle)
Milujte se a pamatujte.. NIČEHO PŘÍLIŠ
MISE MILUJME: vaše Ela